Pokud osoba, která není vlastníkem, vykonává právo k věci po stanovenou dobu, dojde k vydržení práva. Jak vyplývá již ze samotného názvu tohoto institutu, může vydržet pouze ten, kdo drží, tj. fakticky ovládá určitou věc, počíná si jako vlastník, nebo osoba, která má k věci jiné právo.
Vydržením se mění faktický stav (držba) na stav právní, neboť po uplynutí stanovené doby a při splnění dalších podmínek se z držitele stává vlastník.
Vydržením dochází nejčastěji k nabytí práva vlastnického, stejně tak je ale možné nabýt i právo odpovídající věcnému břemeni (konkrétně služebnost dle § 1260), nebo právo stavby § 1243.
K vydržení práva k movité věci je třeba nepřerušená držba po dobu tří let. Pro věci nemovité je stanovena lhůta desetiletá. NOZ tedy vydržecí lhůty ponechává stejné jako za současného stavu.
Zásadní novinkou je možnost mimořádného vydržení, jehož se může dovolávat i osoba, která neprokáže právní důvod své držby. Předpokladem mimořádného vydržení je však uplynutí dvojnásobné doby oproti standardním lhůtám (tj. 6 let u věcí movitých a 20 let u nemovitých). Kdo měl nepoctivý úmysl (např. zloděj), nemůže vydržet ani mimořádně.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment