Stránka pojednává o splnění dluhu, započtení pohledávek, odpuštění dluhu a odstupném jako způsobu vyrovnání závazku s ohledem na Nový občanský zákoník 2014.
Splnění dluhu
Úprava splnění dluhu v dosavadním občanském zákoníku je velmi stručná, což vyvolává rozpaky již v porovnání s rozsahem, jaký je mu věnován v zákoníku obchodním.
Vzhledem k tomu, že NOZ dosavadní roztříštěnou úpravu závazkového práva v těchto předpisech sjednocuje, tak je i v ustanoveních o splnění závazku patrné množství norem pocházejících právě z obchodního zákoníku, které byly ještě dále doplněny.
K zániku povinnosti dlužníka – tj. dluhu – dochází jen tehdy, když bylo plněno řádně a včas. Nebylo-li plněno řádně, vznikají věřiteli proti dlužníkovi nároky z vadného plnění. Ty se liší dle toho, jestli lze vadu plnění odstranit, nebo ne.
V tomto směru NOZ nezavádí žádné změny. Bylo-li plněno vadně, je nutné, aby věřitel vadu dlužníkovi včas vytknul, jinak se vystavuje riziku, že se svých nároků nedomůže. NOZ k vytknutí vady věřiteli poskytuje lhůtu šesti měsíců od okamžiku převzetí předmětu plnění.
Pokud věřitel vytkne vadu později a zcizitel překročení této lhůty namítne, tak soud věřiteli žádná práva z vadného plnění nepřizná (§ 1921). Oproti současnému občanskému zákoníku nedochází k zániku práva (prekluzi), ale je třeba, aby se dlužník uplynutí lhůty k uplatnění práv z vad sám dovolal.
NOZ nově umožňuje, aby se nabyvatel plnění předem vzdal svých práv, která mu mohou vzniknout v případě, že plnění bude vadné. K platnosti takového jednání je však nutná písemná forma (§ 1916 odst. 2).
V rámci problematiky splnění lze upozornit ještě například na tyto změny: Stanovení povinnosti dlužníka nahradit věřiteli zvýšené náklady, které mu vznikly v důsledku toho, že dlužník plnil dluh po částech (§ 1930); úprava započítávání plnění poskytnutého dlužníkem, kterého tíží více dluhů (§ 1932 a násl.) a podstatné je také připuštění splnění dlužníkem, který není plně svéprávný (§ 1934).
Podrobněji se NOZ věnuje i situacím, kdy místo dlužníka plní třetí osoba (§ 1936 a násl.), které v důsledku toho vzniká nárok na postoupení pohledávky věřitele. Pokud plnila osoba, která dluh zajistila, přechází na ni pohledávka věřitele okamžikem splnění dluhu automaticky, a to včetně zajištění a práv s pohledávkou spojených – dochází tedy k tzv. legální cessi.
K systematické změně došlo u poukázky, která je nově přeřazena z kategorie změn závazku mezi ustanovení o splnění, neboť představuje jeden z jeho možných způsobů. Nejedná se však o jedinou změnu u tohoto institutu, NOZ se např. věnuje otázkám převodu poukázky v závislosti na jejím druhu (§ 1946 – 1948).
NOZ podrobněji upravuje rovněž institut kvitance, tj. potvrzení o splnění dluhu, které věřitel vydá dlužníkovi v případě, že o to požádá (§ 1949). NOZ navíc stanoví, že je-li vydána kvitance na jistinu, má se za to, že bylo splněno také příslušenství pohledávky. Ust. § 1950 zakotvuje také domněnku vyrovnání dříve splatných dluhů, pokud věřitel vydal kvitanci na plnění splatné později.
Pokud věřitel vydá dlužníkovi kvitanci i bez toho, že by byl dluh splněn, má to účinky prominutí dluhu (§1995 odst. 2).
Koncepce následků prodlení vychází z úpravy v obchodním zákoníku. To platí především pro rozlišování míry porušení smluvní povinnosti prodlením na podstatné a nepodstatné, což je rozhodující pro předpoklady odstoupení od smlouvy (§ 1977 a násl. ve spojení s § 2001 a násl.). Podstatnou změnou je obecné připuštění smluvního ujednání výše úroků z prodlení (§ 1970).
Započtení pohldávek, dluhů
Mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky stejného druhu, je praktickým řešením jejich započtení.
NOZ vymezuje podmínky, postup a následky započtení v ustanoveních § 1982 – 1991, kdy vychází ze stávající úpravy obsažené v současném občanském i obchodním zákoníku, kterou doplňuje o prvky ze zahraničních občanských zákoníků (zejména rakouského, německého a québeckého). NOZ setrvává u dvou způsobů započtení, a sice započtení jednostranným prohlášením nebo dohodou.
K jednostrannému započtení lze přistoupit tehdy, když má započítávající strana splatnou pohledávku vůči druhé straně a zároveň je již oprávněna poskytnout své plnění, tj. její dluh je splnitelný (nemusí být splatný). Pokud věřitel splatnost pohledávky na žádost dlužníka bezúplatně odsunul, může přesto tuto pohledávku použít k započtení již po uplynutí původní lhůty k plnění (§ 1989), neboť by nebylo spravedlivé, aby mu jeho vstřícnost šla k tíži.
Ne všechny pohledávky jsou k jednostrannému započtení způsobilé, NOZ zejména zakazuje započtení proti pohledávce na výživné pro nezletilého, který není plně svéprávný (§ 1988); od tohoto zákazu není možné se odchýlit dohodou stran (§ 1991).
Z jednostranného započtení NOZ nově výslovně vylučuje i pohledávky nejisté či neurčité (§ 1987). Z obchodního zákoníku bylo převzato pravidlo o započtení promlčených pohledávek, které již oproti současnému občanskému zákoníku nejsou z jednostranného započtení vyloučeny, pokud promlčecí lhůta uplynula až po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1989).
Odstupné jako způsob vyrovnání závazku
Do § 1992 NOZ byla z obchodního zákoníku převzata možnost ukončení závazku zaplacením odstupného. Oproti současné úpravě se však jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany mohou odchýlit.
Prominutí dluhu, odpuštění dluhu
NOZ odstraňuje striktní požadavek písemné formy prominutí dluhu, se kterým počítá dnešní OZ. Výslovně jsou řešeny účinky prominutí dluhu za situace, kdy je z dluhu solidárně zavázáno více dlužníků – zásadně nedochází k zániku celého dluhu, ale pouze do výše podílu toho dlužníka, jemuž věřitel dluh prominul.
Totéž platí i v opačné situaci, kdy je dlužník povinen plnit dluh více věřitelům (§ 1996). Z praktických důvodů NOZ stanoví domněnku, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí (§ 1995), neboť tomu tak ve skutečnosti zpravidla bude. Jak již bylo výše uvedeno, vydá-li věřitel dlužníkovi potvrzení o splnění dluhu (či jeho části), aniž by dlužník skutečně plnil, má kvitance účinky splnění (§ 1995).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment