Smluvní právo stojí na zásadě, že smlouvy se mají plnit, neboť smlouva není nic jiného než právně závazný slib, který lze změnit či zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů.
Život je však rozmanitý a především v případě smluv zavazujících k dlouhodobému či opakovanému plnění nelze vyloučit, že dojde k zásadní změně, v důsledku které se plnění pro jednu ze stran stane obtížnější, ne-li zcela nemožné.
V současném občanském a obchodním zákoníku nalezneme řešení podobných situací pouze v rámci úpravy smlouvy o smlouvě budoucí, resp. obchodní zákoník řeší změnu poměrů i v ustanoveních o smlouvě o uložení věci.
Nový občanský zákoník jde naproti tomu cestou obecné úpravy použitelné na jakoukoli smlouvu v režimu NOZ.
Dojde-li po uzavření smlouvy k podstatné změně okolností, která působí hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, zakládají ustanovení § 1765 a násl. straně právo domáhat se vůči druhé straně toho, aby bylo obnoveno jednání o smlouvě za účelem její změny.
Dotčená strana však musí prokázat, že změnu okolností nemohla v době uzavření smlouvy rozumně předpokládat ani ovlivnit. Za hrubý nepoměr zákon považuje znevýhodnění jedné strany buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Nutné je zdůraznit, že uplatnění práva dotčenou stranu neopravňuje k tomu, aby odložila plnění.
Pokud se strany v přiměřené lhůtě nedohodnou na změně smlouvy, může se kterákoli z nich obrátit na soud a požadovat, aby závazek změnil či zrušil. Uplatnění tohoto práva je časově omezeno (§ 1766).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment