Současný občanský zákoník je ve své úpravě věcných práv velmi lakonický. Nový občanský zákoník 2014 se vrací k tradiční úpravě věcných práv.
Tradiční úprava věcných práv se projevuje, když zejména:
- Rozšiřuje jejich výčet (ten však nadále zůstává uzavřený).
- Mění systematiku jejich úpravy.
Kategorie věcných práv je v novém zákoníku uvedena obecnými ustanoveními. Tato část je pro celou úpravu věcných práv velmi důležitá, neboť obsahuje některé obecné zásady. Stěžejní význam má v tomto směru právní norma § 979, z níž plyne, že „Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.
Novinkou oproti současné úpravě je znovuzavedení práva stavby do českého práva, institut přídatného spoluvlastnictví a podrobná úprava správy cizího majetku (včetně svěřenského fondu).
V rámci věcných břemen rozlišuje NOZ mezi služebnostmi a reálnými břemeny. Důležitou změnou je také přesun úpravy bytového spoluvlastnictví ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přímo do občanského zákoníku.
Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku
Obecná ustanovení (§ 976 – 986)
Držba (§ 987 – 1010)
Vlastnictví (§ 1011 – 1114)
- Spoluvlastnictví (§ 1115 – 1157)
- Bytové spoluvlastnictví (§ 1158 – 1222)
- Přídatné spoluvlastnictví (§ 1223 – 1235)
Věcná práva k cizím věcem
- Právo stavby (§ 1240 – 1256)
- Věcná břemena (§ 1257 – 1308)
- – Služebnosti
- – Reálná břemena
- Zástavní právo (§ 1309 – 1394)
- Zadržovací právo (§ 1395 – 1399)
Správa cizího majetku (§ 1400 – 1474)
- Svěřenský fond (§ 1448 – 1474)
Vedlejší ujednání s povahou věcného práva (§ 2128)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment