Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Denní stacionář patří mezi služby sociální péče. Je určen osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Podobným druhem sociální služby jsou centra denních služeb. Obě služby se mezi sebou liší okruhem osob, kterým jsou určeny. U obou služeb se také liší některé činnosti, jež jsou při jejich poskytování vykonávány. Naopak značně odlišnou službou je z hlediska cílů, formy poskytování i dalších charakteristik (i přes velmi podobný název) sociální služba týdenní stacionář.
Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
• pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy,
• výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování sociální služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně. Maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Dávky státní sociální podpory jsou přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné,   pohřebné a dávky pěstounské péče. Některé z nich (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné) se poskytují v závislosti na výši příjmu žadatele a společně posuzovaných osob. O dávkách státní sociální podpory rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení krajskými pobočkami Úřadu práce ČR přezkoumává na základě podaného odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

► (zákon č. 117/1995 Sb. , o státní sociální podpoře)

Účelem dávek pro osoby se zdravotním postižením (OZP) jsou zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení a podpora začlenění osob se zdravotním postižením do běžného života společnosti. Jsou určeny těm, jejichž zdravotní stav poskytnutí některé z těchto dávek vyžaduje. Mezi tyto dávky patří nepojistné dávky, a to příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Poskytují je krajské pobočky Úřadu práce ČR, o odvolání proti jejich rozhodnutí rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Vyplácejí se na účet určený příjemcem dávky nebo poštovní poukázkou. Příjemcem dávky je oprávněná osoba, tedy osoba, která má na dávku nárok. U osob s omezenou svéprávností a nezletilých dětí je příjemcem dávky zákonný zástupce nebo jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Nemůže-li oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky dávku přijímat, krajská pobočka Úřadu práce rozhodne o ustanovení zvláštního příjemce dávky. Tyto dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí a nemohou být předmětem dohody o srážkách, tzn. , že nemohou být oprávněné osobě zabaveny exekutorem. Právní předpisy, které se týkají dávek pro osoby se zdravotním postižením, upravují také průkaz osoby se zdravotním postižením a některé benefity, které z něj vyplývají. V rámci dalších systémů sociálního zabezpečení mohou osoby se zdravotním postižením žádat o invalidní důchod a příspěvek na péči.

► (zákon č. 329/2011 Sb. , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)

► (vyhláška č. 388/2011 Sb. , o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Jsou jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, jež pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Dávky pro osoby s nedostatečnými příjmy (v hmotné nouzi) jsou: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Řízení o přiznání dávky se koná na základě písemné žádosti na předepsaném formuláři, který je k dispozici na Úřadu práce ČR, popřípadě v elektronické podobě na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

► (zákon č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi)

► (zákon č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu)

Z nemocenského pojištění se zaměstnancům poskytuje šest peněžitých dávek, a to nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné, vyrovnávací  příspěvek v těhotenství a mateřství, dlouhodobé ošetřovné a otvcovká poporodní péče.   Osoby samostatně výdělečně činné a některé zvláštní skupiny zaměstnanců (např. zahraniční zaměstnanci, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu, pracující na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce) mají nárok, pokud jsou pojištěni, na nemocenské,   peněžitou pomoc v mateřství,   otcovskou a dlouhodobé ošetřovné.  

Nemocenské pobírají pojištěnci v případě dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény.

Peněžitá pomoc v mateřství je poskytována v době těhotenství, mateřství a při převzetí dítěte do péče.

Ošetřovné náleží zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší deseti let nebo jiného člena domácnosti z důvodu jeho nemoci či úrazu nebo o dítě mladší deseti let, např. z důvodu jeho karantény či uzavření školy.

Na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství mají nárok ženy, které byly z důvodu těhotenství, porodu nebo kojení převedeny na jinou práci s nižším výdělkem.

Dlouhodobé ošetřovné je poskytováno osobě,   která  dlouhodobě poskytuje péči ošetřované osobě v domácím prostředí a z těchto důvodů nepracuje.

Na dávku otcovské poporodní péče v rozsahu 2 týdnů má nárok otec dítěte, který o dítě pečuje.

Dávky nemocenského pojištění náleží za kalendářní dny. Všechny dávky nemocenského pojištění vyplácejí okresní správy sociálního zabezpečení, které jsou od 1.1.2024 kontaktními pracovišti Územních správ sociálního zabezpečení. Další informace naleznete na stránkách ČSSZ.

Číslo sociálního pojištění je číslo, pod kterým jsou osoby u dané instituce pojištěny, a zároveň jde o základní identifikační údaj osob v oblasti sociálního zabezpečení, který je třeba uvádět při komunikaci s institucemi sociálního zabezpečení. U zahraničních institucí jde o identifikační číslo, které bylo osobě přiděleno v daném členském státě. V České republice jde o rodné číslo, případně evidenční číslo pojištěnce. Rodné číslo je jednoznačným číselným identifikátorem fyzické osoby a přiděluje ho Ministerstvo vnitra České republiky. Evidenční číslo pojištěnce je přechodné číslo sociálního pojištění, které Česká správa sociálního zabezpečení přiděluje na přechodnou dobu (do doby přidělení rodného čísla) na základě žádosti a po předložení určitých dokladů.

Při poskytování sociálních služeb jsou vykonávány činnosti, které uživatele služeb chrání před vznikem různých nepříznivých sociálních situací nebo pomáhají při jejich zvládání a překonávání. Činnosti vykonávané při poskytování sociálních služeb tak uživatele těchto služeb chrání před sociálním vyloučením nebo přispívají k jejich sociálnímu začleňování. Okruh těchto činností i jejich konkrétní podoba se liší podle druhu sociální služby, formy poskytování služby, skupiny osob, kterým jsou určeny, případně podle dalších důležitých okolností. V zákoně je rozlišeno celkem 13 základních skupin těchto činností:

• pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
• pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
• poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
• poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,
• pomoc při zajištění chodu domácnosti,
• výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
• základní sociální poradenství,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti,
• pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
• telefonická krizová pomoc,
• nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
• a podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.

►zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je instituce, která spravuje systém důchodového pojištění, nemocenského pojištění a od 1.1.2024   řídí a kontroluje činnost Institutu posuzování zdravotního stavu a územních správ sociálního zabezpečení.   Česká správa sociálního zabezpečení tedy především vyplácí důchody a dávky vázané na výplatu českého důchodu (příplatek, zvláštní příspěvek a dorovnávací přídavek), pokud k výplatě nejsou příslušné orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra nebo spravedlnosti, vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, dále zajišťuje posuzování zdravotního stavu a je styčným místem pro styk s cizinou ve věcech sociálního zabezpečení.

Od 1.1.2024 se ČSSZ a OSSZ v souladu se  zákonem č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, strukturálně mění na  Územní správy  sociálního zabezpečení (ÚSSZ). V rámci ČSSZ se zřizuje Institut posuzování zdravotního stavu.

Další informace jsou dostupné na internetových stránkách na adrese www.cssz.cz.  

Čekací doba je stanovená doba trvání účasti na pojištění, která je podmínkou vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění. Čekací doba je stanovena pro nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství. Pro získání nároku na nemocenské musí být osoba samostatně výdělečně činná účastna nemocenského pojištění po dobu alespoň tří měsíců bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti (karantény). U zaměstnanců čekací doba stanovena není, nárok na nemocenské může vzniknout, i pokud pracovní neschopnost vznikne první den zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění. U peněžité pomoci v mateřství je stanovena čekací doba v délce 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V případě osob samostatně výdělečně činných musí být zároveň splněna i druhá podmínka: z 270 dnů účasti na pojištění musí účast OSVČ na pojištění trvat po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Do doby účasti na pojištění se pro splnění podmínek čekací doby pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství započítává též doba studia, pokud bylo úspěšně ukončeno. Rovněž se započte doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, jestliže byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost.

► (zákon č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi)