Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) je modrý průkaz, který je vydáván zdravotními pojišťovnami pojištěncům v členských státech Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsku. Na základě předložení tohoto průkazu má pojištěnec jednoho členského státu při dočasném pobytu na území druhého členského státu nárok na lékařsky nezbytnou zdravotní péči (tj. zdravotní péči, kterou vyžaduje zdravotní stav po dobu pobytu pojištěnce v jiném členském státě, např. ošetření u lékaře nebo hospitalizace v nemocnici) ve veřejných zdravotnických zařízeních s přihlédnutím k povaze nemoci a očekávané délce pobytu. Pojištěnec členského státu EU má v jiném členském státě EU nárok na nezbytnou zdravotní péči na stejné úrovni a za stejných podmínek jako pojištěnci tohoto členského státu EU. Zdravotní péče na základě EHIC nekryje náklady případné spoluúčasti hrazené pacientem v členském státě EU a nevztahuje se na dopravu
pacienta zpět do vlasti a na repatriaci ostatků zemřelých. EHIC se nevztahuje na zdravotní péči poskytovanou soukromými zdravotnickými zařízeními, ani nekryje náklady na péči, za kterou osoba cíleně vycestovala. V České republice vydávají zdravotní pojišťovny oboustranné karty, které slouží jako národní karty pojištění i EHIC současně.

E-formuláře se používají v oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s volným pohybem osob v rámci Evropské unie. Jejich prostřednictvím si instituce členských států vyměňují mezi sebou informace o migrujících osobách, které potřebují např. při vyřizování žádostí o dávku. Podle životní situace a typu formuláře žádá o vystavení e-formuláře buď dotyčná osoba, nebo příslušná/kompetentní instituce. E-formuláře mají jednotný formát, jsou k dispozici ve všech oficiálních jazycích EU a jsou vytvořeny tak, aby v kterékoli členské zemi pracovníci příslušné/kompetentní instituce získali potřebné informace i přesto, že je formulář vystaven v cizím jazyce. Občané, kteří cestují z různých důvodů do jiného členského státu, by se měli před odjezdem informovat o tom, zda a jaké e-formuláře s sebou potřebují. E-formuláře vydávají příslušné/kompetentní instituce (v ČR např. Česká správa sociálního zabezpečení, Úřad práce ČR, zdravotní pojišťovny) z úřední povinnosti
anebo na základě žádosti. E-formuláře vystavované občanům jsou v současné době nahrazeny modernějšími přenosnými dokumenty.

Evidenční list důchodového pojištění je povinen vést zaměstnavatel za každého zaměstnance, který je účastníkem důchodového pojištění. Prostřednictvím evidenčního listu zaměstnavatel odesílá jednou ročně České správě sociálního zabezpečení záznamy o výdělečné činnosti zaměstnance a jeho účasti na důchodovém pojištění v daném kalendářním roce. Evidenční list zaměstnavatel zasílá prostřednictvím kontaktního pracoviště Územní správy sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu je útvar zaměstnavatele vedoucí evidenci mezd. Zaměstnavatel je povinen jeden stejnopis evidenčního listu dát k podpisu zaměstnanci a archivovat jej a druhý stejnopis vydat zaměstnanci. Pokud zaměstnanec s údaji v evidenčním listu nesouhlasí, má možnost do 30 dnů od převzetí požádat o nápravu okresní správu sociálního zabezpečení.

EURES je síť Evropských služeb zaměstnanosti, jejímž základním posláním je usnadňovat mezinárodní mobilitu pracovních sil. Službu EURES nabízejí veřejné služby zaměstnanosti všech 28 členských států EU, dále členské země EHP, Island, Lichtenštejnsko a Norsko a prostřednictvím bilaterálních smluv také Švýcarsko. Základním úkolem sítě EURES je poskytovat služby užitečné všem pracujícím, uchazečům a zájemcům o práci i zaměstnavatelům, kteří mají zájem využívat práva volného pohybu osob. Poskytování služeb EURES je umožněno dvěma základními cestami. Na jedné straně to jsou databáze přístupné na Evropském portále pracovní mobility, na straně druhé to jsou informační a poradenské služby nabízené EURES poradci a kontaktními pracovníky EURES, kteří působí na krajských pobočkách a kontaktních pracovištích Úřadu práce ČR. Služba je poskytována zdarma.

Domy na půl cesty patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny zpravidla osobám do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy (tj. dětský diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou nebo výchovný ústav), popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody (vazební věznice, věznice) nebo ochranné léčby (soudem nařízená ústavní léčba v psychiatrické léčebně). Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• poskytnutí ubytování,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu. Poskytnutí ubytování a stravy (pomoc při jejím zajištění) jsou u této služby poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Dosažení důchodového věku je jednou z podmínek nároku na důchod. Další podmínkou nároku na důchod je splnění potřebné doby pojištění. Důchodový věk je postupně zvyšován podle roku narození konkrétní osoby a u žen rovněž podle počtu vychovaných dětí. Platí, že čím mladší ročník narození, tím vyšší důchodový věk. U žen narozených do roku 1970 je důchodový věk snížen podle počtu vychovaných dětí. U mužů narozených do roku 1935 činí důchodový věk 60 let, u žen narozených do tohoto roku činil 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 57 let, pokud nevychovaly žádné dítě. Kdo byl narozen později, může nalézt, jaký mu stanoví zákon důchodový věk, v následující tabulce:

Odchod do důchodu - důchodový věk platný pro rok 2021

U ročníků narozených po roce 1971 činí důchodový věk 65 let.

Beze změny zůstává stanovení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu pojištěnců, kteří odpracovali stanovenou dobu v  zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie a účastníků odboje. Pro tyto skupiny pojištěnců i nadále platí věkové hranice stanovené předpisy platnými před 1. lednem 1996.

První pilíř důchodového systému se v České republice nazývá důchodové pojištění. Účelem důchodového pojištění je zabezpečit pojištěnce ve stáří, v případě invalidity nebo úmrtí manžela/manželky/rodiče. V takových situacích poskytuje pojištěnci starobní důchod, invalidní důchod, vdovský/vdovecký důchod či sirotčí důchod. Na rozdíl od druhého pilíře a třetího pilíře je první pilíř spravován státem. Účast v něm je povinná pro všechny osoby konající výdělečnou činnost zakládající účast na důchodovém pojištění. Prostředky, které do tohoto pilíře pojištěnci odvádějí platbou pojistného, se nespoří ve fondech jako u druhého pilíře a třetího pilíře, ale slouží rovnou pro vyplácení důchodů současných důchodců. Budoucí důchody budou financovány z pojistného příští generace plátců pojistného. Základním předpisem upravujícím důchodové pojištění je zákon č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Důchod je peněžitá dávka, která má sloužit jako finanční zabezpečení ve stáří, v případě vzniku invalidity, pro případ smrti manžela/manželky nebo v případě smrti rodiče nezaopatřeného dítěte (resp. osoby, která jej převzala do péče nahrazující péči rodičů). Výše důchodu se vypočítá podle druhu důchodu. V České republice jsou vypláceny důchody především z prvního pilíře důchodového systému, který se nazývá důchodové pojištění. Z tohoto prvního pilíře vyplácí všechny druhy důchodů především Česká správa sociálního zabezpečení. V roce 2013 byl zaveden i druhý pilíř důchodového systému nazývaný důchodové spoření, který rovněž předpokládal výplatu několika druhů důchodu; tento pilíř je však rušen. Existuje také třetí pilíř důchodového systému, ze kterého však nejsou vypláceny důchody, ale penze.

Z důchodového pojištění (první pilíř) jsou vypláceny tyto druhy důchodů:

• starobní důchod,
• invalidní důchod,
• vdovský důchod či vdovecký důchod,
• sirotčí důchod.

Starobní důchod lze přiznat ve formě předčasného důchodu již před dosažením důchodového věku. Z důchodového spoření (druhý pilíř) se předpokládala výplata těchto druhů důchodů:

• doživotní starobní důchod,
• doživotní starobní důchod se sjednanou výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let ve stejné výši,
• starobní důchod na dobu 20 let.
  Ze třetího pilíře (doplňkové penzijní spoření) se nevyplácí důchod, ale penze.

Rozdělení sociálních služeb podle druhu služby je nejdůležitější způsob rozlišení sociálních služeb. Je založeno na více stěžejních charakteristikách sociálních služeb, které se u různých sociálních služeb liší. K nejdůležitějším charakteristikám odlišujícím jednotlivé druhy sociálních služeb patří:

• okruh osob, kterým je služba určena, a životních potřeb, jež svým uživatelům pomáhá uspokojit,
• konkrétní typ a charakter jevů, díky nimž se osoba ocitá v nepříznivé sociální situaci nebo je nepříznivou sociální situací či sociálním vyloučením ohrožena,
• oblast nebo oblasti, ve které se využívání sociální služby projevuje (např. uspokojení základních životních potřeb, péče o svěřenou osobu nebo osobu závislou na péči, zvládání vlastní finanční situace, pracovní uplatnění, bydlení, ohrožení nežádoucími společenskými jevy apod.)
• a činnosti, které jsou vykonávány při poskytování sociálních služeb.

U jednotlivých druhů sociálních služeb se liší i další důležité okolnosti (např. formy jejich poskytování, odlišná odbornost pracovníků, kteří služby poskytují, apod.). Současná legislativní úprava rozeznává 33 druhů sociálních služeb, u kterých jsou jednoznačně specifikovány činnosti vykonávané při jejich poskytování a je u nich specifikován také okruh osob, kterých se týkají, situace, při nichž je služba poskytována, nebo konkrétní cíle služby. Druhy sociálních služeb definované v právním řádu spadají do tří základních kategorií: sociální poradenství, služby sociální péče (14 druhů sociálních služeb) a služby sociální prevence (18 druhů sociálních služeb).

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)