Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Minimální důchod není v zákonech výslovně stanoven, ale jeho výši lze odvodit pro každý rok (pro rok 2022 činí 4 670 Kč). K této hodnotě lze dojít na základě jednoduchého výpočtu. Výše důchodu se určí součtem základní výměry a procentní výměry důchodu. Výše základní výměry důchodu je stanovena pevnou částkou (pro rok 2022 je to 3 900 Kč). Procentní výměra důchodu je stanovena jako 1,5 % výpočtového základu za každý rok doby pojištění, takže je u každého vypočtena individuálně. Minimálně však musí činit 770 Kč, a to i pokud vychází u některé osoby jako nižší. Jestliže tedy mluvíme o starobních důchodech (s výjimkou polovičního důchodu) a invalidním důchodu, nelze pojištěnci vypočítat důchod pod 4 670 Kč.

Migrací se rozumí přemísťování osob mezi státy z různých důvodů, např. za prací, studiem. Z pohledu Evropské unie lze rozlišovat přeshraniční migraci v rámci zemí EU, kterou umožňuje jedna ze základních svobod vnitřního trhu, tedy volný pohyb osob, resp. pracovníků EU, a dále migraci vně hranic EU. Migrující osobou se rozumí člověk, který se přemísťuje mezi státy. Přeshraniční migrace má dopady na práva migrujících osob mimo jiné v oblasti sociálního zabezpečení. S tím je spojeno riziko střetu právních řádů více států, zejména otázka, kde má být osoba pojištěna a kde jí vznikne nárok na dávku. Z tohoto důvodu existuje v EU koordinace systémů sociálního zabezpečení, která prostřednictvím koordinačních nařízení uvedené situace řeší. Ve vztahu k migraci se zeměmi mimo EU/
EHP jsou uzavírány mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení.

Mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení je dokument uzavíraný mezi dvěma státy za účelem ochrany migrujících osob a jejich rodinných příslušníků. Je obvykle založen na principech: rovnost nakládání, příslušnost k právním předpisům jednoho státu, sčítání dob pojištění potřebných pro nárok na dávku a výplata (export) dávek. Může se vztahovat na více či méně oblastí sociálního zabezpečení, např. důchody, vysílání pracovníků, zdravotní pojištění či jiné. Smlouvy provádějí národní instituce, které odpovídají za danou oblast.

Maximální roční vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení omezuje výši ročního vyměřovacího základu, ze které je možné odvádět pojistné. Zákonem je stanoven jako 48násobek průměrné měsíční mzdy, pro rok 2022 je to částka 1 867  728  Kč za rok. Pokud má v daném roce pojištěnec vyšší výdělek, z částky nad tuto hranici se pojistné neodvede.

Viz peněžitá pomoc v mateřství.

Institut posuzování zdravotního stavu  (IPZS) vydává posudky o zdravotním stavu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, sociálních služeb pro účely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a pro účely zaměstnanosti (ve věci statusu osoby zdravotně znevýhodněné). V nemocenském pojištění má IPZS  zejména roli kontrolní – kontroluje posuzování dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři. IPZS  působí v rámci organizace Územní správy sociálního zabezpečení,   České správy sociálního zabezpečení a na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Posudkovou činnost vykonávají především posudkoví lékaři v rámci Územních správ sociálního zabezpečení, posudkoví lékaři v rámci České správy sociálního zabezpečení a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. IPZS vydává ve všech oblastech působení vždy jen posudek o zdravotním stavu, nikoliv rozhodnutí o dávce samotné (nebo případně rozhodnutí o zdravotním průkazu). Rozhodnutí vydává orgán sociálního zabezpečení, který si posudek u IPZS vyžádal jako podklad pro rozhodnutí. Pokud posuzovaná osoba s posudkem zdravotního stavu nesouhlasí, může se odvolat prostřednictvím orgánu, který vydal rozhodnutí na základě posudku. Zdravotní stav je pak posuzován znovu, tentokrát však jiným posudkovým orgánem. Pokud někdo nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání či s rozhodnutím o námitkách, může podat žalobu o přezkoumání k soudu. Žalobu je však třeba podat až po ukončení odvolacího řízení nebo námitkového řízení u invalidních důchodů.

Viz režim dočasně práceneschopného pojištěnce.

Kvalifikační potenciál je zjišťován posudkovým lékařem při posouzení poklesu pracovní schopnosti. Kvalifikační potenciál představuje dosažené vzdělání, zkušenosti i znalosti a pracovní dovednosti posuzované osoby, získané v předchozích výdělečných činnostech včetně schopnosti se dál učit – rekvalifikovat se. Zdravotní postižení může vést k omezení schopnosti kvalifikační potenciál využívat. To může zapříčinit tak velký pokles pracovní schopnosti, že dojde ke vzniku invalidity.

Krizová pomoc patří mezi služby sociální prevence. Je určena osobám, jejichž zdraví nebo život jsou ohroženy a které svoji nepříznivou sociální situaci přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tyto situace mohou mít velmi různorodý původ a mají také velmi odlišné projevy. Mohou je způsobit především různé hraniční situace jako např. úmrtí blízké osoby, sebevražedný pokus, násilné jednání jiné osoby, šikana nebo dlouhodobé působení stresu či nepříznivých podmínek. Za určitých podmínek či u psychicky více zranitelných osob ale mohou ke krizové životní situaci vést i události, které nejsou obecně vnímány jako takto závažné. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• poskytnutí ubytování,
• poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, ambulantní a pobytovou formou. Služba je poskytována bezplatně. Služba je jejím uživatelům poskytována na přechodnou dobu. Poskytování této služby je tak omezeno trváním nepříznivé sociální situace. Po odeznění naléhavých potíží a hlavních rizik nebo projevů (jako např. rizika, že dojde k pokusu o sebevraždu, k selhání zdravotních a psychických funkcí, že budou ochromeny veškeré sociální aktivity, kontakty osoby s jejím okolím nebo dojde ke ztrátě důležitých sociálních dovedností v důsledku ztráty sebedůvěry, snížení schopnosti koncentrace, nepřekonatelného strachu nebo obav apod.) lze v případě potřeby využít navazující podpůrné služby (sociální, zdravotní aj.). Služba ale na druhou stranu nepředstavuje jen jednorázovou podporu a jedinec je podporován až do doby, kdy není ohroženo jeho zdraví nebo život a kdy je schopen při řešení své situace využít i jiné zdroje pomoci než tuto sociální službu.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Nemocenské může být kráceno nebo odňato při porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce (léčebného režimu) nebo při nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole tohoto režimu. Povinnost součinnosti zahrnuje zejména povinnost označit potřebnými údaji místo pobytu při dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské může být kráceno nebo odňato nejdéle na dobu 100 kalendářních dnů ode dne porušení léčebného režimu, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti. Krátit nebo odejmout lze nemocenské i v případě, že už bylo vyplaceno. Vyplacené částky nemocenského se pak považují za přeplatek na dávce, který je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky (Územní správě sociálního zabezpečení) . Způsob krácení nemocenského není výslovně upraven, může jít o procentní i pevnou částku. O krácení nebo odnětí nemocenského rozhoduje orgán nemocenského pojištění. Krátit nebo odejmout nemocenské je možné pouze do jednoho roku ode dne, kdy došlo k porušení léčebného režimu nebo k nesplnění povinnosti součinnosti. Lhůta jednoho roku neplyne po dobu řízení o krácení nebo odnětí nemocenského a po dobu řízení o žalobě.