Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Doba dočasné pracovní neschopnosti neboli doba nemoci je vyloučenou dobou. To znamená, že při výpočtu důchodu při stanovení výpočtového základu je tato doba odečtena z celkového úhrnu dob, aby nesnížila („nerozmělnila“) průměr stanovený z vyměřovacích základů v rozhodném období. Jde tedy o ochranu pojištěnce bránící tomu, aby nemoc neodůvodněně nevedla ke snížení důchodu. Podmínkou pro hodnocení doby dočasné pracovní neschopnosti jako vyloučené doby je to, že si pojištěnec nezpůsobil pracovní neschopnost úmyslně. Pokud pracovní neschopnost vznikla až v ochranné lhůtě, jde rovněž o vyloučenou dobu.
Stejně jako doba dočasné pracovní neschopnosti jsou jako vyloučená doba hodnoceny i tyto doby:
1. doba nařízené karantény,
2. doba, po kterou trvala potřeba ošetřování dítěte ve věku do deseti let nebo jiného člena domácnosti, pokud má pojištěnec nárok na ošetřovné;
tato doba je takto hodnocena jen prvních devět dnů ošetřování (případně prvních 16 dnů u osamělého pojištěnce, který má v péči dítě mladší 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku),
3. doba před porodem, kdy nebyla z důvodu těhotenství vykonávána výdělečná činnost (nejdříve od osmého týdne před očekávaným dnem porodu).

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zdravotní stav, který má podstatný nepříznivý vliv na výdělečnou činnost a trvá déle než rok, případně ještě rok netrvá, ale lze předpokládat, že bude trvat déle než rok. Vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost posuzuje posudkový lékař. Na podkladě jeho posouzení rozhoduje orgán sociálního zabezpečení o přiznání dávky. Dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu je podmínkou pro zjištění invalidity, stupně závislosti aj.

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely posuzování nároku na dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok.

Dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů je pro některé účely posuzováno stejně jako dítě vlastní. Jde např. o případy, kdy někdo převezme do péče dítě manžela (či manželky), kterému dítě bylo svěřeno při rozvodu do péče (nebo pokud druhý z rodičů zemřel či je soudem zbaven rodičovské odpovědnosti). O převzetí do péče nahrazující péči rodičů také jde, rozhodne-li soud o:

• svěření dítěte do péče jiné osoby;
• osvojení dítěte, předání dítěte do péče budoucího osvojitele či předání osvojiteli před osvojením;
• jmenování osoby poručníkem dítěte či podání návrhu na ustanovení poručníka, pokud již tato osoba o dítě pečuje;
• svěření do pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu či předpěstounské péče.

Výchova dítěte může mít vliv při výpočtu důchodu a u žen rovněž na důchodový věk. Pro účely důchodového pojištění je za dítě považováno vlastní nebo osvojené dítě a v některých případech i dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů.

Diskriminace v obecném smyslu představuje znevýhodňující zacházení s jinou osobou či osobami. Diskriminace je přímá a nepřímá. Přímou diskriminací se rozumí takové jednání včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Za diskriminaci se považují i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace. Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého ze zákonem stanovených důvodů osoba znevýhodněna oproti ostatním. Právní řád České republiky obsahuje příslušnou právní úpravu, aby nedocházelo k diskriminaci ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání.

►(zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační
zákon), ve znění pozdějších předpisů – obecná právní úprava zákazu diskriminace)

►(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů – oblast zaměstnanosti)

Dílčí důchod (někdy též „poměrný důchod“) se přiznává migrující osobě, která splnila podmínku doby pojištění potřebné pro vznik nároku na důchod pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným ve více státech nebo jí byl důchod vypočten s přihlédnutím k zahraničním dobám pojištění. Výpočet dílčího důchodu je upraven v koordinačních nařízeních nebo v mezinárodních smlouvách o sociálním zabezpečení. Ve výsledku pak osoba pobírá tolik dílčích důchodů, v kolika státech byla pojištěna. Metoda dílčích důchodů zajišťuje spravedlivé rozdělení nákladů na důchody mezi všechny státy, v nichž byla migrující osoba během svého života důchodově pojištěna.

Denní vyměřovací základ se používá při stanovení výše dávky nemocenského pojištění. Denní vyměřovací základ se zjistí tak, že se vyměřovací základ (veškerý příjem podléhající odvodu pojistného na důchodové pojištění; u osob samostatně výdělečně činných vyměřovací základy, ze kterých bylo uhrazeno pojistné na nemocenské pojištění) v rozhodném období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se však některé dny nezahrnují (jde o tzv. vyloučené dny), aby neodůvodněně nedocházelo ke snížení výše denního vyměřovacího základu – např. dny pobírání nemocenského. Takto stanovený průměrný denní příjem se dále pro výpočet dávek upravuje (redukuje) podle stanovených redukčních hranic příjmu.

Denní stacionář patří mezi služby sociální péče. Je určen osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Podobným druhem sociální služby jsou centra denních služeb. Obě služby se mezi sebou liší okruhem osob, kterým jsou určeny. U obou služeb se také liší některé činnosti, jež jsou při jejich poskytování vykonávány. Naopak značně odlišnou službou je z hlediska cílů, formy poskytování i dalších charakteristik (i přes velmi podobný název) sociální služba týdenní stacionář.
Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
• pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy,
• výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování sociální služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně. Maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Dávky státní sociální podpory jsou přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné,   pohřebné a dávky pěstounské péče. Některé z nich (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné) se poskytují v závislosti na výši příjmu žadatele a společně posuzovaných osob. O dávkách státní sociální podpory rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení krajskými pobočkami Úřadu práce ČR přezkoumává na základě podaného odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

► (zákon č. 117/1995 Sb. , o státní sociální podpoře)