Diskriminace v obecném smyslu představuje znevýhodňující zacházení s jinou osobou či osobami. Diskriminace je přímá a nepřímá. Přímou diskriminací se rozumí takové jednání včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Za diskriminaci se považují i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci. Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace. Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého ze zákonem stanovených důvodů osoba znevýhodněna oproti ostatním. Právní řád České republiky obsahuje příslušnou právní úpravu, aby nedocházelo k diskriminaci ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání.
►(zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační
zákon), ve znění pozdějších předpisů – obecná právní úprava zákazu diskriminace)
►(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů – oblast zaměstnanosti)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment