Vznik pracovního poměru, pracovní smlouva

Pracovní smlouva je smlouva, kterou se podle § 33 odst. 1 ZP zakládá pracovní poměr. Pracovní poměr sice vzniká až dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, pracovní smlouva však ode dne jejího podpisu obě smluvní strany zavazuje k plnění toho, co si vzájemně ujednaly.
Současný zákoník práce neobsahuje ustanovení, která upravují náležitosti právních úkonů, tedy ani sjednávání smluv. I pro pracovněprávní účely se subsidiárně použije občanský zákoník, který upravuje sjednávání smluv, včetně možnosti odstoupení - § 2001 a následující.
Pracovní smlouva je smlouva, kterou se podle § 33 odst. 1 ZP zakládá pracovní poměr. Pracovní poměr sice vzniká až dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, pracovní smlouva však ode dne jejího podpisu obě smluvní strany zavazuje k plnění toho, co si vzájemně ujednaly.
Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.
Dále je možné od smlouvy odstoupit v případech, které byly sjednány přímo ve smlouvě a na základě dohody mezi smluvními stranami.