Stránka informuje o vydědění zákonného dědice - především zmiňuje jaké jsou důvody pro vydědění, jak napadnout vydědění a jak se může brátnit opomenutý dědic.
Vydědění potomka, potomků, dítěte, dětí
Listina o vydědění může být samostatná nebo může být spojena se závětí. Za vydědění lze považovat i situaci, kdy zůstavitel v závěti určí dědické podíly výrazně nerovnoměrně, aniž by v závěti vyslovil, že daného dědice vydědil.
Např.
Nebo:
Zůstavitel sepíše závěť ve znění „Ze svého celého jmění své dceři Janě odkazuji 100 Kč, synovi Bořivojovi 500 Kč a manželce Martě 5 500 000 Kč“
Vydědit potomka může zůstavitel, jestliže potomek:
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku
d) trvale vede nezřízený život
Může listina o vydědění vyloučit z dědictví více osob?
Jak napadnout vydědění?
Vydědění se daný potomek může bránit napadením závěti pro neplatnost z toho důvodu, že nebyla naplněna některá z podmínek stanovených zákonem (nestarání se o zůstavitele, neprojevování zájmu o zůstavitele, dopuštění se trestného činu, vedení nezřízeného života). Výklad podmínek, které umožňují vyloučit potomka z dědictví musí být objektivní – např. Nestarání se o zůstavitele není situace, kdy dcera vyhozená otcem z domu se tam nevrací a nedobývá se na své rodiče stůj co stůj každý den.
Vedení trvale nezřízeného života není situace, kdy syn místo života zasvěceného církvi, tak jak po něm chtěl jeho rodič – zůstavitel, má velkou rodinu a dvakrát do roka jezdí na nákladné zahraniční dovolené.)
Zákon chrání i tzv. opomenuté dědice. K tomuto stavu dochází v okamžiku, kdy zůstavitel nevydědí některého potomka, ale zároveň ho v závěti nezohlední. Tehdy se nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.
Co dělat, když byl oprávněný dědic při dědění vynechán
Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice. Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil, také mu náležejí užitky z dědictví.
Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky. Vzdor faktu, že vlastnické právo se nepromlčuje, existuje v dědickém právu výjimka. Dědickou žalobu oprávněného dědice na vydání dědictví od neoprávněného dědice je třeba podat do 3 let od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno!!!
Př. Richard byl strýcem sirotka Tomáše. Roky se o něj staral a nahrazoval mu péči rodičů. Jak už to bývá, Tomáš dospěl, vydal se do světa – pobýval v Americe, v Číně i v Egyptě. Čas plynul, Tomáš stále usilovněji pracoval, zvětšoval svůj majetek a na strýce a krušné dětství pomalu zapomínal. Když Tomáš zemřel nepodařilo se dohledat žádného dědice, a tak stát přišel k ohromnému majetku, který si Tomáš pečlivě nastřádal. Jenže shodou náhod se Richard dozvěděl z televize, že významný podnikatel Tomáš zemřel bez dědiců a pod správu státu se dostal jeden z nejvýznamnějších oděvních podniků. Vyhledal právního zástupce a zjistil, že byl oprávněným dědicem a nárok na dědictví má on a nikoliv stát. Vzhledem k tomu, že se jako oprávněný dědic přihlásil v tříleté promlčecí lhůtě, mohl podat dědickou žalobu a podařilo se mu veškerý majetek získat zpátky.
Co všechno ale Richard dostane v rámci dědictví?
1) Stát byl dědicem v dobré víře – to znamená, že v dědickém řízení probíhalo řádným postupem vyhledávání oprávněných dědiců, byly splněny všechny lhůty pro vyhledání a použity všechny způsoby jak nějakého dědice najít. Tehdy Richard zdědí majetek, který Tomáš zanechal, a stát (teď už jako prokazatelně dědic nepravý) mít nárok na úhradu nákladů, které měl spojené se správou dědictví (např. opravy okapů továrny) a užitky, které z dědictví získal (např. zisk továrny, který byl dosažen vhodnou správou a vedením podniku).
2) Stát nebyl dědicem v dobré víře – to znamená, že ačkoliv se vědělo, že existuje zákonný dědic (strýc Richard) dědické řízení bylo zmanipulováno s cílem získat velký majetek do státní správy. Tehdy je státu náleží pouze náklady, které na zděděný majetek vynaložil, a Richard získá jak kromě majetku, který patřil do dědictví, tak i plody a užitky, které k dědictví přibyly v době, kdy nebyl považován za dědice (např. zisk, licence na výrobu extravagantních oděvů apod.)
Komentáře vytvořeny pomocí CComment