Zdravotnické právo, hygiena, drogy

Je pravdou, že pacientův opatrovník je oprávněn nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Výslovně to vyplývá z § 65/1 písm. a) zákona o zdravotních službách, dle něhož mohou do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem zdravotních služeb nahlížet (popř. si pořizovat její výpisy nebo kopie) :
„pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta …“
V souvislosti s tímto oprávněním pacientova opatrovníka se sluší poukázat na dvě skutečnosti:
1/ ve výše citovaném § 65/1 písm. a) zákona o zdravotních službách je výslovně zmíněno, že nahlížení do zdravotnické dokumentace se děje vždy za přítomnosti pověřeného zaměstnance (není tedy možné nechat nahlížející osobu se zdravotnickou dokumentací „o samotě“),
2/ dovětek § 65/1 zákona o zdravotních službách zní:
„postupy podle písmene a), b) nebo c) nesmí narušit poskytování zdravotních služeb“
Z tohoto dovětku vyplývá například to, že je na rozhodnutí poskytovatele zdravotních služeb (nemocnice), jak bude nahlížení do zdravotnické dokumentace organizovat – musí se tak dít způsobem, který nebude narušovat běžný provoz na pracovištích. Opatrovník pacienta se musí této organizaci samozřejmě podřídit – nemůže tedy například požadovat nahlédnutí do zdravotnické dokumentace po každém zaměstnanci nemocnice, nýbrž pouze po tom, který má tuto činnost v popisu práce (může se jednat například o dokumentaristky či jiné specializované pracovníky – v tomto ohledu záleží na nastavení vnitřních procesů každé nemocnice).
Co se týče lhůty, dokdy je poskytovatel zdravotních služeb povinen nahlédnutí do zdravotnické dokumentace umožnit, nedává zákon o zdravotních službách zcela přesnou odpověď. V této souvislosti lze vyjít z § 66/2 zákona o zdravotních službách, dle něhož platí, že:
„Pokud poskytovatel není schopen osobám uvedeným v § 65 odst. 1 zajistit nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořídí pro ně kopii zdravotnické dokumentace do 5 dnů ode dne, kdy oprávněné osobě sdělil, že nahlížení do zdravotnické dokumentace nelze zajistit, jestliže nebyla dohodnuta lhůta jiná. Za pořízení kopie nelze požadovat úhradu. “
Z tohoto ustanovení lze dle mého názoru dovodit (a to v kombinaci s výše uvedeným pravidlem, že nahlížení do zdravotnické dokumentace nesmí narušit provoz pracoviště), že poskytovatel zdravotních služeb není povinen umožnit nahlédnutí do zdravotnické dokumentace vždy na požádání.
Je-li to organizačně možné, je samozřejmě nutné umožnit nahlédnutí okamžitě – to však pouze tehdy, je-li zdravotnická dokumentace právě „po ruce“, resp. pokud její rychlé opatření nezpůsobí provozní komplikace. Pakliže však není zdravotnická dokumentace aktuálně snadno dostupná (nachází se například na jiném pracovišti, v archivu apod.), je nezbytné se s dožadující osobou buď dohodnout na termínu, kdy se za účelem nahlédnutí do zdravotnické dokumentace dostaví, anebo je nutné sjednat, že namísto nahlédnutí do zdravotnické dokumentace bude nemocnicí pořízena její kopie (a to na náklady nemocnice).
V souvislosti s požadavkem na nahlédnutí do zdravotnické dokumentace ještě připomínám, že v takových případech je zdravotnický pracovník oprávněn vyžadovat od dožadující osoby prokázání její totožnosti, resp. je oprávněn nahlédnutí do zdravotnické dokumentace odepřít, nebude-li dožadující osoba ochotna svou totožnost prokázat (jak to vyplývá z § 66/5 ve spojení s § 41/3 a 4 zákona o zdravotních službách).
____________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)