Právní slovník

Rozhodné období vymezuje dobu, za kterou se zjišťují údaje (vyměřovací základ a vyloučené dny) pro výpočet dávky nemocenského pojištění. Rozhodným obdobím je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události. U zaměstnanců se rozlišují ještě další tři případy určení rozhodného období. Pokud zaměstnání netrvalo alespoň 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce před vznikem sociální události. Jestliže sociální událost vznikla v měsíci, ve kterém zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k nástupu do zaměstnání nebo do skončení zaměstnání. Poslední způsob vymezení rozhodného období nastává, pokud  není v rozhodném období 12 kalendářních měsíců alespoň sedm započitatelných dnů (kalendářních dnů snížených o vyloučené dny) nebo v něm není žádný vyměřovací základ. V tomto případě je rozhodným obdobím první předcházející kalendářní rok s alespoň 30 započitatelnými dny. U dohody o provedení práce a u zaměstnání malého rozsahu začíná rozhodné období dnem nástupu do zaměstnání, i když v daném měsíci nebyl zaměstnanec účasten nemocenského pojištění. U těchto typů zaměstnání se do rozhodného období zahrnují všechny kalendářní měsíce a příjmy do nich zúčtované, i když z nich nebylo odvedeno pojistné proto, že zaměstnanec nebyl nemocenského pojištění účasten.