Právní změny ve zdravotnictví 2014

Jelikož se však během měsíců ledna a února 2014 rozšířilo také několik mýtů o domnělých dalších změnách, považujeme za vhodné výčet doplnit také o některé oblasti, ve kterých ke změnám navzdory obecnému dojmu nedošlo.

Co se od 1. 1. 2014 změnilo ve zdravotnických zákonech?

• Po čtyřech letech stagnace došlo ke zvýšení platby za státního pojištěnce ze 723 Kč na 787 Kč měsíčně.
• Od 1. 1. 2014 se na základě nálezu Ústavního soudu ČR stalo účinným úplné zrušení regulačního poplatku 100 Kč za jeden den pobytu v nemocnici.
• Končí dosavadní dvoukolejnost žalob o náhradu škody řešených okresními soudy a žalob o ochranu osobnosti řešených krajskými soudy. Újma na zdraví způsobená při poskytování zdravotních služeb a újma na osobnostních právech bude řešena společně v jediném řízení o náhradu škody i odčinění osobnostní újmy. To však neplatí etroaktivně a žaloby zahájené o náhradu  škody u okresního soudu a ochranu osobnosti u krajského soudu se dokončí podle právních předpisů z doby, kdy tato řízení byla zahájena.
• Nový občanský zákoník opouští dosavadní pevné částky, kdy za úmrtí způsobené protiprávním jednáním jiného náleželo nejbližším osobám 240 000 Kč každé z nich a dalším osobám pevně stanovené částky uvedené v dosavadním občanském zákoníku. Náhrada za usmrcení blízkého má blízkým osobám zemřelého náležet diferencovaně, podle blízkosti a vřelosti jejich vztahu v době života zemřelé osoby.
• Ruší se vyhláška č. 440/2001 Sb., o bodovém ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Nově má soud hodnotit veškerá strádání, která pacient utrpěl v souvislosti s újmou na zdraví, tedy nejen bolest a ztížení společenského uplatnění, ale též obavu o život a o zdraví, psychickou újmu a zásah do obvyklého způsobu života. Obdobné případy by vždy však měly být rozhodovány shodně.
• Ruší se institut tzv. odpovědnosti za škodu způsobenou věcí (přístrojem, nástrojem, lékem…). Opouští se princip absolutní objektivní odpovědnosti za výsledek, do budoucna nebude poskytovatel zdravotní služby odpovídat vždy, bez ohledu na to, zda porušil jakékoli právní povinnosti, pokud je prokázáno, že povahou přístroje nebo léku či jiné věci byla způsobena škoda. Náhrada bude náležet, jen pokud bylo věci použito chybně nebo byla-li škoda způsobena vadou věci nebo pokud někdo zanedbal nad věcí náležitý dohled. V případě vadného výrobku je možno uplatnit posléze nárok proti jeho výrobci.
• Informovaný souhlas s výkonem v písemné podobě je nově poskytován i na žádost samotného pacienta. Dosud byl poskytován pouze v případech, kdy tak stanovil zákon anebo rozhodl sám poskytovatel, nikoli pacient. 8. Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil 14 let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. Nový občanský zákoník tedy nově určuje pro tyto konkrétní případy tuto klíčovou věkovou hranici. To neplatí, pokud by šlo o nutnou a neodkladnou péči, tam se stanovisko nezjišťuje a provede se i bez souhlasu.
• Pokud se lékař rozhodne pacientovi na nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu zadržet informace o zdravotním stavu z důvodu, že by pacient okamžitým sdělením informace utrpěl psychickou újmu („neunesl v tu chvíli pravdu“), musí lékaři tento postup a jeho nezbytnost nově potvrdit ještě jiný lékař stejné odbornosti.
•  Zrušení úhradové vyhlášky pro rok 2013 Ústavním soudem ČR s účinností od 1. 1. 2014 a povinnost zdravotních pojišťoven respektovat při konečném vyúčtování úhrad pro rok 2013 zásady, které uvedl Ústavní soud ČR ve svém nálezu.
• Nově byla zavedena povinnost matričního úřadu sdělit neprodleně poskytovateli zdravotních služeb na základě jeho žádosti rodné číslo dítěte, jehož narození tento poskytovatel matričnímu oznámil. Otevřela se tedy možnost přidělit dítěti rodné číslo hned v porodnici, což by mělo ulehčit komunikaci se zdravotními pojišťovnami.

Co se od 1. 1. 2014 ve zdravotnických zákonech nemění?

• Jakkoli se hned počínaje 1. 1. 2014 hovořilo v oblasti pitev o jedné zásadní změně, opak je pravdou. Řeč je o údajné nemožnosti provést pitvu v případech, kde není ze zákona povinná, jen pokud pacient za svého života udělil k pitvě souhlas. Především je třeba si uvědomit, že ustanovení občanského zákoníku o nutnosti takového souhlasu se týká pouze anatomických pitev k výukovým či vědeckým účelům. Pro ostatní pitvy platí pouze pravidla stanovená zákonem o zdravotních službách a platí princip, že je-li provedení příslušné pitvy důvodné z hlediska zjištění příčin smrti a poskytovatel zdravotní služby rozhodne o jejím provedení, nelze respektovat ani dříve vyslovené přání zemřelého, ani přání jeho blízkých, aby pitva prováděna nebyla. Rozhodně tedy není nutné hospitalizovaným pacientům předkládat například, že souhlasí s případnou pitvou.
• Kromě stokorunového regulačního poplatku za jeden den hospitalizace, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ČR (viz bod I. 2) tohoto článku), stále platí povinnost vybírat ostatní druhy regulačních poplatků, zejména pokud jde o poplatek 30 Kč za klinické vyšetření, poplatek 30 Kč za recept a poplatek 90 Kč za návštěvu pohotovosti. Skutečnost, že součástí programového prohlášení nynější vlády je záměr i tyto regulační poplatky zrušit, nikterak neovlivňuje povinnost pacienta tyto poplatky zaplatit, ale zároveň také povinnost poskytovatele zdravotních služeb poplatky dále vybírat. Tato povinnost v plošném rozsahu odpadne teprve poté, co bude schválena příslušná novela, přičemž k dnešnímu dni je nemožné odhadnout, kdy se tak stane a zda vůbec.
• Nad rámec výslovného požadavku pacienta mít informovaný souhlas v písemné podobě (viz bod I. 7) tohoto článku) nepřibyl, kromě níže uvedeného, žádný jiný případ, kdy přímo ze zákona vyplývá automatická povinnost poskytovatele poskytnout pacientovi informovaný souhlas písemně. Nad rámec případů dosud stanovených zákonem (souhlas s hospitalizací, na základě rozhodnutí poskytovatele, na základě rozhodnutí samotného pacienta, a zvláštní případy zejména dle zákona o specifických zdravotních službách – sterilizace, kastrace, změna pohlaví, psychochirurgické výkony apod.) nepřibyl vyjma rozhodnutí pacienta a případu, kdy má být oddělena část těla, která se již neobnoví, žádný další případ či konkrétní výkon, k němuž by zákon povinně vyžadoval písemnou formu informovaného souhlasu. Ani pokud jde o očkování, ani pokud jde např. o invazivní zákroky, punkce apod. V těchto případech postačí poučení pacienta a údaj o tom, že vyslovil s výkonem svůj informovaný souhlas, zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Má-li být však v rámci zákroku oddělena část těla, která se již neobnoví, vyžaduje se informovaný souhlas nově písemnou formou.
• Nic se nemění ani u souhlasů zákonných zástupců nezletilých pacientů s poskytovanou péčí. Po patřičné novele zákona o zdravotních službách, která odstranila kontroverzní nutné souhlasy obou rodičů u závažnějších výkonů a vrátila úpravu do původního přijatelného stavu, tedy i po 1. 1. 2014 platí, že postačí souhlas jednoho rodiče, názor druhého není třeba ze strany lékaře aktivně zjišťovat, u rutinních výkonů i souhlas samotného nezletilého, je-li k němu dostatečně rozumově a věkově vyspělý (nutno zkoumat individuálně, neexistují žádné hranice). Pouze v případě aktivně projeveného nesouhlasu druhého rodiče či rozporu mezi názorem rodiče a nezletilého je třeba postupovat cestou oznámení OSPOD, který následně může podat návrh na vyřešení názorové kolize soudu.
• Nová právní úprava od 1. 1. 2014 nijak nezrušila povinnost poskytovatele zdravotních služeb oznámit do 24 hodin od převzetí hospitalizaci pacienta bez jeho písemného souhlasu. Totéž se týká i dodatečného omezení volného pohybu pacienta během hospitalizace, a to i přesto, že se samotnou hospitalizací pacient souhlasil.
• Převod lékařské praxe provozované fyzickou osobou (OSVČ) stále podléhá nutnosti výběrového řízení pro nové smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Naopak je-li převáděna lékařská praxe ve formě s. r. o., výběrové řízení se nekoná a stávající smlouvy se zdravotními pojišťovnami zůstávají pro kupujícího zachovány. Stejně tak výběrovému řízení nepodléhá převod vlastní praxe z fyzické osoby na s. r. o., pokud lékař nerozšiřuje zdravotní služby o jinou odbornost. Zde ovšem zůstává legislativní nedostatek spočívající v tom, že výběrové řízení se sice konat nemusí, ale zdravotní pojišťovny nejsou povinny uzavřít se s. r. o. smlouvu ve stejném rozsahu, jako ji měly s lékařem provozujícím praxi jako fyzická osoba.
• Velká nejasnost panuje mezi lékaři, zda se něco změnilo a jak vůbec postupovat v případě předávání zdravotnické dokumentace při změně registrujícího poskytovatele. Originál zdravotnické dokumentace musí zůstat podle vyhlášky o zdravotnické dokumentaci u původního lékaře archivován nejméně po dobu 10 let od změny lékaře. Nově zvolenému lékaři na základě jeho žádosti (stačí zaslat na výměnném poukazu např. „Nová registrace zde, prosím o výpis z dokumentace“) poskytne původní lékař toliko výpis nebo kopii dokumentace a originál si ponechá. Původní lékař si tento výkon vykáže na zdravotní pojišťovnu jako „podrobný výpis z dokumentace“ a zaplatí mu ho zdravotní pojišťovna. Tato komunikace probíhá přímo mezi lékaři. Tento postup je trvalou zákonnou normou a změny po 1. 1. 2014 se ho nijak nedotýkají. Mýtus panující mezi lékaři, že se při změně registrujícího poskytovatele předává celý originál dokumentace, je nepravdivý. Jednak není v souladu se zákonem a vyhláškou a jednak může lékaři velmi uškodit v případě, že posléze bude chtít pacient již předaný do péče jiného poskytovatele proti lékaři podniknout právní kroky. Lékař tím ztratí pro svou obhajobu důležitý důkaz v podobě zdravotnické dokumentace. Nelze spoléhat na to, že předaný originál bude u nového registrujícího lékaře v kompletní podobě zpětně k dohledání.

Mgr. Bc. Miloš Máca
právní oddělení České lékařské komory