Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Účelem dávek pro osoby se zdravotním postižením (OZP) je zmírnění sociálních důsledků  zdravotního postižení  a podpora začlenění osob se zdravotním postižením do běžného života společnosti. Dávky pro OZP upravuje zákon č.   329/2011  Sb. , o  poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o  změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jedná se o příspěvek na mobilitu,   příspěvek na zvláštní pomůcku a  průkaz osoby se zdravotním postižením a některé benefity, které z  něj vyplývají.   Dávky poskytují krajské pobočky Úřadu práce ČR, o odvolání proti jejich rozhodnutí rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Vyplácejí se na účet určený příjemcem dávky nebo poštovní poukázkou.   Příjemcem dávky  je oprávněná osoba, tedy osoba, která má na dávku nárok. U osob s omezenou svéprávností a nezletilých dětí je příjemcem dávky zákonný zástupce nebo jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Nemůže-li oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky dávku přijímat, krajská pobočka Úřadu práce rozhodne o ustanovení  zvláštního příjemce dávky. Tyto dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí a nemohou být předmětem dohody o srážkách, tzn. , že nemohou být oprávněné osobě zabaveny exekutorem.

Příspěvek na mobilitu je opakující se nároková dávka, která je určena osobě starší 1 roku:

• která má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P (podle podmínek po 1.   1.   2014),
• která se opakovaně za úhradu v  kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována,
• které nejsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o  sociálních službách v  domově pro osoby se zdravotním postižením, v  domově pro seniory, v  domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče,
• z  důvodů hodných zvláštního zřetele může být příspěvek na mobilitu přiznán i  osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby uvedené v  předchozí odrážce,
• nárok na výplatu nenáleží za kalendářní měsíc, jestliže je oprávněné osobě po celý tento kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v  průběhu hospitalizace.

Výše dávky: 900  Kč měsíčně.   Výše dávky: 2  900 Kč měsíčně náleží osobě, která po celý kalendářní měsíc využívá zdravotnický prostředek pro dlouhodobou domácí oxygenoterapii – kategorizační kód 10.03 nebo zdravotnický prostředek pro domácí plicní umělou ventilaci – kategorizační kód 10.08, Přílohy 3, zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů. Pro výplatu příspěvku na mobilitu ve výši 2  900 Kč nutno doložit potvrzení zdravotní pojišťovny nebo smlouvu o výpůjčce zdravotnického prostředku.

Vyplácí se tzv. zpětně, to znamená do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který náleží. Na žádost příjemce může být příspěvek na mobilitu vyplácen jednou splátkou vždy za 3 kalendářní měsíce, za které náležel.

Účelem dávek pro osoby se zdravotním postižením (OZP) je zmírnění sociálních důsledků  zdravotního postižení  a podpora začlenění osob se zdravotním postižením do běžného života společnosti. Dávky pro OZP upravuje zákon č.   329/2011  Sb. , o  poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o  změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jedná se o příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a průkaz osoby se zdravotním postižením a některé benefity, které z něj vyplývají.

Příspěvek na péči  je dávkou sociální pomoci, která pomáhá osobám s chybějící soběstačností zabezpečovat základní životní a sociální potřeby jako zejména péči o svou osobu. Poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle zákona o  sociálních službách při zvládání základních životních potřeb.

Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Jsou jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti  sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, jež pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Podle  zákona č. 111/2006 Sb. , o pomoci v  hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, jsou poskytovány následující dávky: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Okruh společně posuzovaných osob je dán zákonem č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějšíc předpisů.   Řízení o přiznání dávky probíhá na základě písemné žádosti na předepsaném formuláři, který je k dispozici na Úřadu práce ČR, popřípadě v elektronické podobě na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.   O dávkách pomoci v  hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení krajskými pobočkami Úřadu práce ČR přezkoumává na základě podaného odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Mimořádná okamžitá pomoc je  jednorázová dávka pomoci v hmotné nouzi. Poskytuje se osobám, které se ocitnou v situacích, jež je nutné bezodkladně řešit. Zákon o pomoci v hmotné nouzi stanovuje šest takových situací:  

1. Nejsou plněny podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, ale v případě neposkytnutí pomoci osobě  hrozí vážná újma na zdraví. Dávku lze poskytnout v částce, která doplní příjem osoby do výše existenčního minima (v případě nezaopatřeného dítěte do životního minima).  

2. Postižení  vážnou mimořádnou událostí, kdy celkové sociální a majetkové poměry osoby jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami    a) živelní pohroma, požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie, b)   jiná událost, kterou nebylo možné s ohledem na její rozsah předvídat ani jí předejít, v jejímž důsledku je osoba z důvodu nedostatku finančních prostředků ohrožena zejména ztrátou bydlení nebo nezajištěním základních životních potřeb.   Dávku lze poskytnout až do výše 15násobku částky životního minima jednotlivce tak,   aby součet dávek poskytnutých osobě z tohoto důvodu nepřekročil dvacetinásobek částky životního minima jednotlivce  v rámci 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích.

3. Nedostatek prostředků k úhradě jednorázového výdaje  spojeného např. se zaplacením poplatku za vystavení duplikátů osobních dokladů nebo v případě ztráty peněžních prostředků. Dávku lze poskytnout až do výše tohoto jednorázového výdaje.    

4. Nedostatek prostředků k  nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce.  

5. Nedostatek prostředků k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se  vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí  a na zajištění nezbytných činností souvisejících se  sociálně-právní ochranou dětí.   Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce.  

6.   Ohrožení sociálním vyloučením. Jde např. o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z  pěstounské péče po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. V průběhu roku může být dávka poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce.  

Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Jsou jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti  sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, jež pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Podle  zákona č. 111/2006 Sb. , o pomoci v  hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, jsou poskytovány následující dávky: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Důchodové pojištění představuje hmotné zabezpečení pojištěnců pro případ  stáří, poklesu pracovní schopnosti z  důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (tj.   invalidity) a úmrtí živitele. Důchodové pojištění je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v jeho rámci jsou poskytovány následující dávky: starobní důchod, invalidní důchod, vdovský (vdovecký) důchod a sirotčí důchod. Účast na důchodovém pojištění je povinná pro všechny osoby konající  výdělečnou činnost  zakládající účast na důchodovém pojištění.

Důchodové pojištění představuje hmotné zabezpečení pojištěnců pro případ  stáří, poklesu pracovní schopnosti z  důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (tj.   invalidity) a úmrtí živitele. Důchodové pojištění je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v jeho rámci jsou poskytovány následující dávky: starobní důchod, invalidní důchod, vdovský (vdovecký) důchod a sirotčí důchod. Účast na důchodovém pojištění je povinná pro všechny osoby konající  výdělečnou činnost  zakládající účast na důchodovém pojištění.

Nemocenské pojištění slouží k  finančnímu zabezpečení ekonomicky aktivních občanů v  okamžiku, kdy kvůli nemoci či mateřství ztratí krátkodobě výdělek. Při výskytu pojistné události jsou pojištěnci vypláceny peněžité dávky, jejichž výše je odvozená z výše výdělku, který podstatně nahrazují (je stanovena jejich maximální hranice). Vyplácení dávek je omezeno trváním pojistné události, ale i maximální možnou dobou vyplácení dávek.

Nemocenské pojištění upravuje zákon č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v jeho rámci jsou poskytovány následující dávky: nemocenská, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v  mateřství, otcovská poporodní péče a dlouhodobé ošetřovné.

Účast na nemocenském pojištění vzniká u  zaměstnanců  ze zákona a je povinná.   Osoby samostatně výdělečně činné  mohou být účastny nemocenského pojištění („platit si ho“) dobrovolně. Zaměstnanci mohou čerpat všech šest výše uvedených dávek, osoby samostatně výdělečně činné mohou čerpat nemocenskou, peněžitou pomoc v  mateřství a dávky otcovské poporodní péče.

III. pilíř Sociálního zabezpečení ČR - SOCIÁLNÍ POMOC je zaměřen na poskytování  pomoci k uspokojování sociálních potřeb občanů ve stavu hmotné a sociální nouze v rozsahu, který stát považuje za nezbytný nebo přiměřený. Předpokládá se, že občan není schopen si v konkrétní situaci pomoci sám a není mu schopna pomoci ani jeho rodina. Dalším pravidlem je testování, zda deklarované potřeby občana nemohly být saturovány prostřednictvím předchozích dvou systémů (tj. ze Sociálního pojištění - nemocenského, důchodového, státní politiky zaměstnanosti nebo ze Státní sociální podpory) či z  jiných zdrojů.

Prostřednictvím II. pilíře Sociálního zabezpečení ČR -  STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY  přispívá stát především rodinám s  nezaopatřenými dětmi v případě uznané sociální situace, na jejíž řešení rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí. Získání nároku na dávky státní sociální podpory není vázáno na předcházející odvody příspěvku z  pracovního příjmu. Systém sleduje rodinu od narození dítěte až po jeho zaopatřenost.