Když byl dcerce jeden rok, s přítelem jsem se rozešla. Dohodli jsme se, že bude platit výživné 2.000 Kč měsíčně a může si brát dcerku po domluvě kdykoliv. Od začátku o dcerku nejevil zájem. Když si dcerku vzal, strčil ji v pátek k prarodičům a v neděli ji od nich odvezl. Když dcerka začala mluvit, samozřejmě to povykládala i ona, potvrdili to i jeho rodiče.
Dcerka si vytvořila krásný vztah s jeho rodiči. Výživné platil-neplatil. Třeba rok od něj výživné nepřišlo, hádali jsme se přes zprávy, kde se vysmíval, že mi nic nepošle, že není můj sponzor, atd. atd. i přesto, že neplatil, tak jsem mu dcerku vždy dávala. Když začala dcerka chodit do školky, nepřispíval nic navíc. Akorát jednou, když ji koupil zimní kombinézu. Začala chodit do tanečního kroužku, který je velmi nákladný, vůbec netuší, že tam chodí, protože se nezajímá. V létě jsem jí dávala na příměstské tábory, protože školka byla zavřená. Taky na ně odmítl přispět. Dále si platil alimenty jak chtěl. Nyní je dcerce 7 let a dcerka za ním vůbec nechce chodit, když jí řeknu, že za ním má jít, začne se třepat, brečí a dělá scény, jak k němu nechce. K jeho rodičům chodí dál bez problému. Dokonce se k nim těší. Ale k vlastnímu tatínkovi vůbec. Nevytvořil si k ní za 6 let žádný vztah. Nyní, když má jít dcera do školy (měla odklad), tak jsem mu napsala návrh na zvýšení alimentů. Vůbec s tím nesouhlasí a dělá naschvály a kope kolem sebe. Několikrát jsem mu řekla, když mu dělá problém platit výživné, že mu píšu, atd. , že se má malé vzdát, že stejně o ni nejeví zájem. O tom nechce ani slyšet. Jeho maminka mi řekla, že se ji nevzdá kvůli tomu, že by se mi nemohl pak mstít. Že přes dcerku se mi mstí, že jsem od něj odešla. Druhá věc je, že cca dva roky jeho maminka se léčí s rakovinou, nemá prsa ani spodek a mají to dědičné. Celá její rodina šla na genetické testy jen on jediný nešel, když sem ho přemlouvala ať jde, ať myslí na dcerku, jestli ten gen na ní nepřenesl, vůbec i tak nechtěl jít. Místo aby mamince pomáhal, vykašlal se na ni, podává na ní trestní oznámení, že ho slovně a fyzicky napadá (přitom to není pravda), spíš on ji slovně uráží (nadává jí ať zdechne na rakovinu, že je lopata atd...), škodí jí, jak může, pomlouvá mě i jí kde může. Místo toho, aby jí pomáhal, tak když se jí udělalo špatně, vezla jsem jí já s přítelem (cizí člověk pro ni i pro něj) na pohotovost. Pořád bývalý přítel tvrdí, že malou navádím a nedokáže pochopit, že malá nechce za ním skrz něho, že prostě k němu nemá žádný vztah...Dcerky jsem se ptala, proč nechce k tatínkovi, nechce mi to říct. Nemůžu já ani nikdo jiný z rodiny to z ní dostat. Rozhodla jsem se, že pokud malá řekne, že nechce k němu, nedám mu ji. Vím, že je to špatně, ale nemůžu nutit dcerku, když vidím, jaký má s prominutím odpor k němu chodit. Nyní budu dávat návrh na zvýšení výživného na soud a na úpravu styku s dcerkou. Myslíte, že mám na to nárok? A že můžu uspět? Nebo si mám raději najít právníka? Vím, že je to takové domotané, ale je to opravdu na dlouho a musela jsem to zkrátit. Samozřejmě i on má přítelkyni a od té doby, co ji má, je to s ním horší a horší. I ona slovně útočí jak na mě, tak na jeho maminku. Bývalý přítel pracuje celou dobu v Německu, už před narozením dcerky. Takže když tvrdí, že nemá ani 2.000 Kč na dceru, samozřejmě mu to nevěřím. Celých 6 let řeší pořád mě. Když jsem mu řekla, že se má začít chovat jak dospělý a řešit dceru, že nemá řešit pořád nás dva, stejně to nepomohlo. Mám uložené i všechny zprávy, jak mě slovně napadá a vysmívá, jak nebude platit, jak je sprostý atd. Děkuji moc za odpověď. S pozdravem Valerie.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment