Střídavá péče, adopce, osvojení, pěstounství

Paragraf 908 nového občanského zákoníku říká, že: Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se na úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. Protože rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče nějakou dobu trvá, je zřejmé, že v případě, kdy se rodiče rozejdou bez uzavření dohody o péči o nezletilé dítě, nastává jakési vakuum, kdy neplatí ani dohoda, ani rozhodnutí soudu. V takovém případě dítě do rozhodnutí soudu zpravidla zůstává s matkou, ale nemusí tomu tak být vždy (např. v situaci, kdy je to matka, kdo opouští rodinu). Zákonem není toto přechodné období nijak upraveno – žádný zákon nestanovuje, že v případě absence dohody i rozhodnutí soudu pečuje o dítě automaticky matka. Je samozřejmě žádoucí, aby toto období, kdy se rodiče nemohou na péči o dítě dohodnout a tuto situaci nejčastěji odnáší právě dítě, trvalo co nejkratší dobu. V případě absence dohody je tedy vhodné podat co nejdříve návrh na svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, do střídavé nebo společné péče.
Pokud jde o výživné, podle § 922 nového občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Důležitá je formulace „výživné lze přiznat“ – tato formulace rozhodně neznamená, že by nárok na výživné tři roky zpětně vznikal automaticky. Pokud rodič druhému rodiči na výchovu a výživu dítěte v minulosti nijak nepřispíval, je možné, že soud opravdu rozhodne o stanovení výživného až tři roky zpětně. Jestliže ale rodič na výchovu a výživu dítěte druhému rodiči pravidelně přispíval, považuji za nepravděpodobné, že by soud takovému rodiči stanovil povinnost hradit výživné i tři roky zpětně.