Pokud nejde o záležitosti uvedené v § 877 odst. 2 občanského zákoníku, stačí rozhodnutí jednoho rodiče a pokud je protikladné, je možno vzíth za rozhodující názor rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do péče. Protože právo na péči a na výkon obvyklých záležitostí bylo svěřeno matce, právo druhého z rodičů, jemuž byl vymezen styk, je tímto omezeno. Nechť si případné rozpory vyřeší rodiče mezi sebou, třeba i soudně. Škola v takovém případě může být v dobré víře pokud jde o rodiče, který má dítě v péči.
§ 876
(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.
(2) Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.
(3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.
§ 877
(1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment