Z rozhodování soudů vyplývá, že povinnosti zaměstnance vyplývající z jeho závislého vztahu nadřízenosti a podřízenosti je zaměstnavatel oprávněn vyžadovat pouze v rámci pracovní doby. Mimo pracovní dobu, jíž se rozumí doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele [§ 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce], zaměstnavatel takovou dispoziční pravomoc vůči zaměstnanci nemá.
V době přestávky v práci na jídlo a oddech dochází k suspenzi pracovního závazku a přerušení výkonu práce, neboť zaměstnanec je povinen vykonávat práci pouze v pracovní době. Jelikož se tato přestávka nezapočítává do pracovní doby, jde o dobu odpočinku, která je ve své podstatě poskytnutím osobního volna zaměstnanci.
I Ústavní soud ve svém stanovisku poznamenal, že zaměstnavatel musí být v souvislosti s poskytováním přestávky v práci „srozuměn s tím, že zaměstnanec čerpající takovou přestávku nejen že nepracuje, ale není ani povinen trávit dobu přestávky na místě výkonu své práce“.
Nemá-li zaměstnanec možnost si v objektu zaměstnavatele ani opatřit jídlo, nelze mu bránit v opuštění areálu.
► Stránka obsahuje odpověď na tato témata:
- Zákaz opuštění budovy pracoviště o obědové pauze nadřízeným - může to udělat?
Komentáře vytvořeny pomocí CComment