Bez podrobnější znalosti všech relevantních okolností není skutečně možné odhadnout výsledek případného soudního sporu, ve své odpovědi proto zmíním některé podstatné rysy Vašeho současného právního vztahu k bývalému zaměstnavateli.
Co se týče promlčení práva Vašeho bývalého zaměstnavatele na náhradu škody, bude nezbytné vycházet (s ohledem na § 3079/1 nového občanského zákoníku) z právní úpravy platné v době, kdy jste porušil svou právní povinnost, tzn. ze starého Občanského zákoníku.
Dle § 106/1 a 2 starého Občanského zákoníku se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený (zde Váš bývalý zaměstnavatel) dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se pak právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. S ohledem na skutečnost, že o existenci škody a Vaší odpovědnosti za ni se Váš bývalý zaměstnavatel dozvěděl až v červenci 2014, není jeho právo na náhradu škody dosud promlčeno.
Dle § 250/1 a 2 zákoníku práce odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.
K prokázání zavinění zaměstnance je dle § 250/3 zákoníku práce povinen zaměstnavatel.
Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 zákoníku práce je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu; byla-li naopak škoda způsobena zaměstnancem úmyslně, je povinen k její náhradě bez omezení.
Pro případ, že za vzniklou škodu odpovídá více subjektů je vhodné poukázat na § 257/4 a 5 zákoníku práce, dle něhož platí, že:
- způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění;
- odpovídá-li za škodu více zaměstnanců (např. tedy i Váš bývalý nadřízený), hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá (§ 263/1 zákoníku práce).
Je-li tedy dle Vašeho názoru Vaše zavinění nepochybné a za způsobenou škodu odpovídáte, lze Vám doporučit smírné vyřešení nastalé situace. Je nezbytné si uvědomit, že v případě zahájení soudního řízení je zpravidla neúspěšný účastník povinen uhradit úspěšnému účastníkovi také náklady soudního řízení (tzn. soudní poplatek a náklady advokátního zastoupení).
Zcela na závěr své odpovědi pouze připomínám, že nároky autora z porušení jeho autorských práv jsou vymezeny v § 40 autorského zákona. V tomto ohledu je proto vhodné ověřit, zda autor předmětné fotografie nežádá více, než mu autorský zákon umožňuje.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment