Pracuji jako zdravotní sestra ve směnném provozu. Pracovní smlouvu mám na dobu neurčitou. Dostala jsem se do těžké životní situace a své problémy řešila alkoholem. Tato závislost mi přerostla přes hlavu a já začala být na alkoholu závislá. Podotýkám, že jsem do zaměstnání nikdy nepřišla v podnapilém stavu a neměla žádná tzv. áčka.
Nikdy jsem se nedopustila pracovního přestupku. Dobrovolně jsem nastoupila na psychiatrii k hospitalizaci. Po pěti týdnech hospitalizace, po domluvě s hlavní sestrou, s ukončenou PN jsem nastoupila do zaměstnání. Ten den hlavní sestra nebyla přítomna. Druhý den po nastoupení do služby jsem byla já i moje staniční sestra vyzvána hlavní sestrou k pohovoru. Nevybíravým, vulgárním a vzteklým vystupováním napadla staniční sestru jak si mohla dovolit mě umožnit pracovat. Měla jsem ukončenou PN. Mě poslala okamžitě domů, dostala jsem 9 dnů nucené dovolené s tím, že dokud neobdrží moji propouštěcí zprávu, nehodlá se mnou o ničem diskutovat. Po 4 dnech dovolené jsem si uvědomila, že ve stresových situacích nejsem dost silná odolat alkoholu a proto jsem nastoupila protialkoholní léčbu. Byla mi vystavena nová PN. Hlavní sestru jsem opět informovala o vzniklé situaci. Bez reakce z její strany. Má léčba má být již brzy ukončna a já se dozvěděla, že závodní lékařka, která není mojí obvodní lékařkou, vyřkla verdikt, že nejsem schopná vykonávat své povolání, tudíž doporučila mé propuštění. Zajímalo by mě, zda postup hlavní sestry není v rozporu se Zákoníkem práce. Mám já nějaká svá práva? Existuje něco, čím bych se mohla bránit? Neměl by se k mé způsobilosti pracovat vyjádřit lékař z oboru psychiatrie? Prosím o Vaši radu. Děkuji, Zita
Komentáře vytvořeny pomocí CComment