Odpověď na Váš dotaz rozdělím pracovně do dvou částí:
1/ Určování dovolené zaměstnavatelem:
V otázce určování dovolené má pravdu Váš zaměstnavatel. Dle
§ 217/1 zákoníku práce určuje dobu čerpání dovolené zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené a to v celé šíři, ve Vašem případě tedy celých 8 týdnů (
§ 213/3 zákoníku práce). Toto zákonné ustanovení samozřejmě nevylučuje, aby se na čerpání dovolené zaměstnanec se zaměstnavatelem domluvili, zaměstnavatel má však v tomto vztahu rozhodující slovo.
Co se týče určování čerpání dovolené, je dále dobré vědět, že tzv. rozvrh čerpání dovolené zaměstnavatel vydává s předchozím souhlasem odborové organizace a to tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen přihlížet ke
a) svým provozním důvodům (v tomto ohledu je rozhodnutí Vašeho zaměstnavatele pochopitelné) a
b) k oprávněným zájmům zaměstnance (zde se samozřejmě mohou zájmy zaměstnance a zaměstnavatele dostat do střetu).
Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
Mírně nad rámec Vašeho dotazu doplňuji, že s účinností novely zákoníku práce (od 1. 1. 2012) dojde v režimu určování čerpání dovolené k jisté změně. I nadále bude veškerou dovolenou určovat zaměstnavatel, nebude-li však z provozních důvodů (či z důvodu překážek na straně zaměstnance) možné, aby vyčerpal dovolenou v daném kalendářním roce, bude zaměstnavatel povinen určit zaměstnanci dovolenou tak, aby jí vyčerpal do konce následujícího kalendářního roku. Pokud však zaměstnavatel čerpání dovolené neurčí zaměstnanci do 30. 6. následujícího roku (t.j. neseznámí zaměstnance s tím, kdy v tomto roce bude dovolenou z loňského roku čerpat), bude zaměstnanec oprávněn si zbývající dovolenou z loňska určit sám.
2/ Neplacené volno:
Co se týče tzv. neplaceného volna, platí zásadně, že jeho čerpání je předmětem dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tzn. rozhodne-li se zaměstnavatel žádosti zaměstnance o neplacené volno nevyhovět, nemá zaměstnanec na jeho udělení nárok.
Výše uvedené však neplatí bez výjimky. Dle
§ 199/1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v případě tzv. jiných důležitých osobních překážek v práci. Okruh situací, které jsou těmito překážkami stanoví nařízení vlády
č. 590/2006 Sb., které rovněž určuje, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout tzv. neplacené volno (a v jakém rozsahu) a kdy je naopak povinen spolu s volnem poskytnout zaměstnanci též náhradu mzdy. O tzv. neplacené volno se dle tohoto nařízení jedná např. v případě vlastní svatby, nepředvídaného přerušení dopravního provozu, účasti při porodu manželky či družky nebo v případě přestěhování zaměstnance. Další situace, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci neplacené volno přiznat pak vymezují ustanovení zákoníku práce (jedná se například o výkon občanské povinnosti apod.).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment