Souhlasím s Vámi v tvrzení, že situace Vaší maminky je zapeklitá.
Pakliže poškozený Vaší maminku o vadnosti zámku kufru svého automobilu neinformoval, nemůže dle mého názoru Vaše maminka za vzniklou škodu odpovídat – jelikož vadnost zámku nemohla předpokládat (přičemž zabouchnutí kufru automobilu je při jeho opouštění zcela běžnou činností).
V této souvislosti lze vyjít z § 2910 občanského zákoníku, dle něhož je pro vznik odpovědnosti za škodu nezbytné, aby škůdce vznik této škody zavinil – tzn. aby tato škoda vznikla z důvodu jeho úmyslného jednání, anebo z důvodu jeho nedbalosti. Ani úmysl, ani nedbalost však nelze v jednání Vaší maminky vysledovat.
Na tento případ by bylo možné aplikovat § 2901 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
„Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. “
Jelikož poškozený věděl o vadnosti kufru svého auta a současně věděl, že tento kufr není možné zabouchnout běžným způsobem, měl povinnost předejít vzniku škody tím, že Vaší maminku o tomto stavu informuje. Porušením této své informační povinnosti vznikla na straně poškozeného odpovědnost za vzniklou škodu – jak to lze ostatně dovodit rovněž z § 2918 občanského zákoníku:
„Vznikla-li škoda … také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží …“
Domnívám se tedy, že Vaše maminka nenese za škodu na zámku kufru automobilu právní odpovědnost.
Komplikací však může být korespondence, kterou v této souvislosti Vaše maminka s poškozeným vedla. Pokud se totiž maminka písemně přihlásila ke své odpovědnosti za vzniklou škodu a zavázala se (slíbila) poskytnout odškodnění, mohlo by být dovozeno, že uznala svůj dluh. Konkrétně dle § 2053 občanského zákoníku platí, že:
„Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. “
Slovní spojení „má se za to“ se pojí s tzv. vyvratitelnou právní domněnkou. Pokud tedy Vaše maminka svůj dluh písemně uznala, vznikla právní domněnka, že tento její dluh skutečně existuje. Tato domněnka však může být vyvrácena – Vaše maminka by tedy musela prokázat, že její dluh nikdy nevznikl (tzn. že za škodu na zámku kufru automobilu neodpovídá) – a nebylo tudíž co uznávat.
Není-li Vaše maminka ochotna škodu na zámku kufru nahradit, může to poškozenému oznámit a vyčkat, zda se bude jím tvrzených práv skutečně domáhat soudní cestou. V případně zahájeném soudním řízení by pak Vaše maminka musela tvrdit a prokázat, že za vzniklou škodu neodpovídá a uznání dluhu je proto neplatné. Vaše maminka by zároveň mohla vznést námitku rozporu požadavku poškozeného s dobrými mravy.
Dojde-li skutečně k zahájení soudního řízení, lze Vaší mamince doporučit advokátní zastoupení:
www.advokatikomora.cz (a to advokátem, který se zabývá oblastí občanského práva).
_____________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
Komentáře vytvořeny pomocí CComment