V tomto případě je potřeba rozlišovat, zda jde o systém, který neumožňuje nahrávání, zachování a zpětné vyhledání záznamu, slouží tedy jen pro monitoraci v daném čase (jinak řečeno, jde o přímý přenos z čekárny do ordinace, a co lékař nevidí na obrazovce v danou chvíli, neuvidí už potom vůbec), nebo tento záznam obrazu naopak umožňuje.
V prvním případě není nutno plnit žádné zvláštní podmínky kromě viditelného upozornění pro pacienty (nejlépe na vstupních dveřích a potom v samotné čekárně), že vstupují do prostoru, který je monitorován, společně s údaji o provozovateli kamerového systému (tedy nejčastěji údaji o samotném poskytovateli zdravotních služeb).
V druhém případě jsou však podmínky přísnější, neboť se zde již pohybujeme v režimu zákona o ochraně osobních údajů. Lékař, který hodlá nainstalovat do čekárny kamerový systém umožňující záznam obrazu a jeho zpětné vyhledání, musí kromě výše popsaného upozornění pro pacienty splnit rovněž oznamovací povinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. K tomu lze odkázat na formulář a podrobnější informace, které jsou k dispozici na webových stránkách právě ÚOOÚ. Pokud Úřad do 30 dnů od splnění oznamovací povinnosti nevznese lékaři námitky (nevyjádří se), platí, že lékař může začít kamerový systém provozovat.
K tomu lze ještě doplnit, že kamerový systém může být instalován právě jen v čekárně, ale zákon zakazuje tak učinit na místech, na kterých je vzhledem k charakteru používání těchto míst požadavek k zachování soukromí pacienta – toalety, šatny anebo např. i samotná ordinace či vyšetřovna lékaře.
Mgr. Bc. Miloš Máca
Komentáře vytvořeny pomocí CComment