Zdržím se komentáře rozsudku okresního soudu, neboť jakékoli hodnocení bez současné znalosti jeho textu (či ještě lépe znalosti celého spisu) je prakticky nemožné.
Pokud však veškerá argumentace okresního soudu spočívala v tvrzení neplatnosti smlouvy o půjčce z důvodu nepředání předmětu půjčky v den podpisu smlouvy, je správnost stanoviska okresního soudu poměrně diskutabilní. Z toho důvodu si myslím, že odvolání ke krajskému soudu bylo správným krokem.
V souvislosti se smlouvou o půjčce (dle § 657 Občanského zákoníku) a předáním předmětu půjčky (zde peněz) je vhodné vědět, že smlouva o půjčce náleží do kategorie tzv. reálných kontraktů, tzn. že ke vzniku závazného právního vztahu (jehož předmětem jsou vzájemná práva a povinnosti) mezi smluvními stranami dochází již uzavřením smlouvy, avšak k tomu aby došlo ke vzniku právního vztahu z půjčky, musí dojít rovněž k reálnému předání předmětu půjčky (tedy peněz). Ke vzniku právního vztahu z půjčky (a tedy ke vzniku oprávnění věřitele na vrácení půjčky) je tak zapotřebí dvou právních úkonů – uzavření smlouvy a předání peněz (ať už fyzicky či bezhotovostním převodem).
Z výše uvedeného však dle mého názoru není možné v žádném případě vyvodit, že smlouva o půjčce, při jejímž uzavření nedošlo zároveň k předání peněz, je neplatná, resp. Občanský zákoník toto pravidlo neobsahuje (jednalo by se zároveň o normu dosti nepraktickou).
Současně je vhodné vědět, že smlouva o půjčce nemusí být uzavřena v písemné podobě. Zněla-li ve Vašem případě posléze uzavřená písemná smlouva na částku 200.000,- Kč, přičemž část půjčených finančních prostředků ve výši 50.000,- Kč byla dlužníkovi předána již dříve, bylo by tuto situaci možné vykládat tak, že při předání částky 50.000,- Kč došlo k uzavření ústní smlouvy o půjčce, přičemž následná písemná smlouva o půjčce představovala nejen „novou“ smlouvu o půjčce (co se týče zbývajících 150.000,- Kč), ale zároveň změnu původní ústní smlouvy. Tato změna pak měla za následek spojení obou smluv do jediného závazku (s jediným předmětem půjčky) a z toho vyplývající povinnost dlužníka vrátit půjčku v celé výši a to za podmínek později uzavřené písemné smlouvy o půjčce (tedy i za použití zde sjednaných ustanovení o smluvních sankcích). Musím však zopakovat, že bez hlubší znalosti skutkového děje se jedná spíše o domněnky (či dokonce spekulace).
Na závěr si pouze dovolím vyvrátit Vaše srovnání půjčování peněžních prostředků dle Občanského zákoníku a půjčování peněžních prostředků bankami. V případě bank se obvykle jedná o úvěrovou smlouvu (dle § 497 Obchodního zákoníku), jejímž předmětem je závazek banky poskytnout klientovi za předem stanovených podmínek a pouze na jeho výzvu sjednanou finanční částku (k reálnému předání peněz zde tedy dojít ani nemusí).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment