Jak hodnotit bolestné a ztížení společenského uplatnění po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb.? Ač jsme na toto téma v právní rubrice našeho časopisu lékaře již informovali, množí se stále dotazy, jak by měl lékař postupovat, když pacient žádá o ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, často nikoli pro soud, ale pro pojišťovnu, sociální úřad nebo jiné orgány.

___

___

Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zaujali někteří právníci stanovisko, že od 1. ledna 2014 nelze již provádět patologicko-anatomické a zdravotní pitvy bez předchozího písemného souhlasu toho, kdo má být pitván, který by byl udělen za jeho života. Pitvy se podle tohoto stanoviska mají provádět pouze tehdy, pokud jejich provedení zákon výslovně stanoví.

1.1.2014 mělo být přelomové datum v českém zdravotnictví, aspoň co se nemocnic a lékařských pohotovostních služeb týká. Toho dne mělo skončit to, co považovaly generace nemocničních lékařů za nemožné – stovky a stovky hodin navíc strávených každý rok v nemocnici o nocích, víkendech a svátcích. Nestalo se tak. Proč se tak nestalo? Pro pochopení začnu krátkým exkurzem do historie.

Osvojení dospělé osoby je významné především z hlediska dědění, kdy osvojenec dědí v první zákonné třídě dědiců a zároveň nevstupuje v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. O osvojení rozhodne (§ 796 odst. 2 NOZ) soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se zletilý připojí. Osvojení má právní následky pro osvojencovy potomky jen pokud se narodili později. Osvojenec si ponechává své dosavadní příjmení, ale se souhlasem osvojitele může k svému příjmení připojit i příjmení osvojitele. Má-li již osvojenec nebo osvojitel připojované příjmení, nemůže dojít připojením příjmení na základě osvojení k jeho ztrojení.